Vatikánského koncilu, Druhé, populárně volal Vatikán II, 1962-65, 21. ekumenický koncil (viz rady, ekumenický) Římsko-Katolické Církve, svolává Papež Jan XXIII. a pokračoval podle Pavla VI. Jeho oznámil cílem byla duchovní obnova církve a přehodnocení postavení církve v moderním světě. Nejpozoruhodnější inovace rady, která se svolala v říjnu., 11, 1962, bylo pozvání rozšířeno na protestantské a pravoslavné východní církve, aby vyslaly pozorovatele; setkání se zúčastnili zástupci mnoha těchto církví. Další zjevné funkce byla rozmanitosti národního a kulturního původu uvedeno mezi těmi, kteří se zúčastnili z celého světa.
Jeden z vyhlášených cílů konference bylo, aby zvážila reformu liturgie, především uvést laiky do blíže účasti v bohoslužbách, a proto povzbudit některé rozmanitosti v jazyce a praxi., Velký důraz byl Od počátku kladen také na pastorační povinnosti biskupů, které se odlišovaly od administrativních povinností. Postup na konferenci byl v souladu s demokratickou praxí a mezi progresivními a konzervativními skupinami byla živá debata. V době jeho odročení Rada vydala čtyři ústavy, devět dekretů a tři prohlášení. Povaha těchto prohlášení byl smířlivý, vyhnout se rigidní definice a odsuzující kletby.
Session II (Sept.–Prosinec.,, 1963) vyrábí Konstituce o Posvátné Liturgii (umožňující vernacularization liturgie a zdůrazňuje větší ležel účast na rituálu) a dekret o hromadných sdělovacích prostředků. Mimo zasedání III (září.–Novum., 1964) přišel Dogmatické Konstituce o Církvi (která vyznává princip biskupské kolegiality s papežem), dekrety o ekumenismu a Východních Katolických církví, a vyhlášení Panny Marie jako Matky Církve.
papež Pavel VI. zahájil zasedání IV (září.–Prosinec.,, 1965) s oznámením, že zřizuje biskupskou synodu, aby pomohl papeži při správě církve. Že závěrečné zasedání vydala Dogmatická Konstituce o Božském Zjevení a Pastorální Konstituce o Církvi v Moderním Světě, dekretů o biskupovy pastorační úřadu, na odpovídající obnovení náboženského života (tj., život církevních řádů), na vzdělávání pro kněžství, na službu a život kněží, na apoštolát laiků, a na církev je misijní činnost, a prohlášení o Křesťanské vzdělávání, o náboženské svobodě a o vztahu církve k non-Křesťanské náboženství (které zahrnovaly důležitou pasáž odsuzující antisemitismus a uznávajíce pouto, které duchovně spojuje lidi z Nové Smlouvy s Abrahamem je skladem)., Ještě před uzavřením rady začal papež Pavel vytvářet řadu komisí pro provádění rozsáhlých rozhodnutí Rady.
bibliografie