šla jsem po zasněžené horské následuje můj otec, jak máme tendenci na procházku často, ale protože to byl sen, který jsem nevěděla, kde jsem. Jen jsem věděl, že náš cíl, který byl vedoucí na vrchol hory, jak si přirozeně by se nějaké jiné horské túře, ale sotva na výlet, jak jsme připraveni, aby se první řadě zakřivený svahu jsme narazili na tři vlci jíst pryč na to, co se zdá být obrovské zvíře, které se vztahuje na sněhu, v červené barvě., Podařilo se mi rozeznat zhruba tři vlky, než můj instinkt převzal a okamžitě se otočil směrem k místu, kde jsme přišli. Uvědomil jsem si však, že jeden z vlků se na mě nabíjel prostřednictvím mých periferií a neuvědomil jsem si, že nás viděli nebo slyšeli vzhledem k značné vzdálenosti, od které byli. Můj otec se také chytil a spěšně se snažil projet neskutečně hustým sněhem, byl jsem si vědom, že nebudeme schopni předběhnout vlka, takže jsem se připravil zapojit, když pokračoval v nabíjení., Zoufale jsem se rozhlédla kolem nějaké skály za pokus, aby se pokusila vyděsit pryč, ale bylo tam tolik sněhu a zjevně není dostatek času, že ve své poslední úsilí pokusit se zůstat naživu, jsem rozprostíral ruce vysoká a široká a křičel tak silně, jak jsem mohl s celou svou duší, jako jsem nikdy předtím neměl. To pozoruhodně přinutilo vlka zastavit se ve svých stopách, ale mé srdce se okamžitě potopilo, protože místo toho, abych utekl, jak jsem doufal, že to bude, zůstalo nehybné! Nyní, beznadějně se snaží západku na všechny dovednosti přežití jsem se naučil po celý život, nebyl jsem si jistý, co dělat v intenzivním pohledu off., Měli bychom jít na stát přibližně 5 minut předtím, než jsem začal přemýšlel, jestli vlka bál udělat první krok, ale vše, co šlo z okna, když se to začalo pomalu blížit již malé vzdálenosti mezi námi. Pak jsem instinktivně křičel: „přestaň!“a skoro jako by vlk pochopil, co jsem řekl, že se zastavil ještě jednou, ale tentokrát počáteční strach jsem cítil, byla už tam a kupodivu mám silný pocit, že bych mohl racionalizovat s vlkem, a možná i žít., Pak jsem se bizarně snažil vlka přesvědčit, že mi nic není a klidně ustoupím zpět do civilizace. Vlk nedělal žádné pohyby a jeho výrazy chyběly, i když tam prostě stál, cítil jsem duševní intenzitu mezi mnou a pozorným vlkem, který rostl. Konečně jsem pomalu začal krok zpět v mírném způsobem, jako tam byl pocit, hlodat dál na mé myšlenky, že kdybych se otočit a dát záda do vlka, to by s největší pravděpodobností znamenat konec pro mě., Chvíli jsem to dělal, dokud jsem si nebyl jistý, že jsem mimo dohled, ale ten pocit neklidu tam stále byl. Došel jsem k výstupu podobnému tunelu, ze kterého jsme s otcem poprvé vstoupili, a doufal jsem, že ho uvidím na přijímacím konci, kde jsem si byl jistý, že najdu malé město. Jakmile jsem vstoupil do tunelu, konečně jsem se otočil, když jsem viděl, že za mnou není nikdo, a udělal pár kroků vpřed, než cítil silné nutkání ohlédnout se, a dost určitě byl vlk zpět. Zdálo se., pro mě, že vlk neměl v úmyslu útočit jako první, ale nechal mě přemýšlet o tom, co to bylo, že chce, už jsem necítil strach, protože by to mohlo mít velmi dobře už mě dokončil, ale rozhodl se tak neučinit a místo toho mě následoval, aniž bych to věděl. Opět jsme byli v pohledu off, ale tentokrát jsem se nebál a pokud jsem věděl, že už se zdálo divoký. Vlk se ke mně opět přiblížil neformálnějším způsobem a uvolnil se jako vždy, blížil se ke mně v dálce nohy a byl jsem překvapivě klidný vzhledem k množství úsilí, které jsem investoval, abych se dostal pryč., Nevím přesně, co na mě přišlo, ale vlka jsem jemně pohladil na hlavě a požádal jsem o jeho jméno. V chraplavým hlasem odpověděl mi zpátky a řekl jeho jméno bylo „Misugi,“ pak jsem objala vlk a na krátkou chvíli jsem měl zjevení a během mrknutí oka vlka proměnil svou milovanou přítelkyni, s úsměvem zpět přirozeně, jako vždycky. Měla na sobě dlouhé bílé hedvábné šaty jako ona odešel pryč v opačném směru, kde jsem byl v čele, a jakmile ona dosáhla protichůdné konci krátkého tunelu se otočila a usmála se ještě jednou, než mizející do sněhu., Po tomto jsem si byl dobře vědom, že to, co právě přepsal byl všechno jen sen a já se probudil najít své tělo mrazu, jako bych byl mimo holé nahý v chladu, odporují dvě deky, že seděl na vrcholu mě, stejně jako teplotu v místnosti, která byla stejná, jako to bylo vždy. Rychle jsem se snažil vrátit ke stejnému snu, ale bylo jasné, že už nemůžu znovu prožít okamžik, kdy byl navždy pryč.